PRO DĚTI

PRO DĚTI
PRO DĚTI

BYDLENÍ

BYDLENÍ
BYDLENÍ

KRÁSA

KRÁSA
KRÁSA

bez Richarda / Jak jsem ten týden přežila a co jsem všechno stihla?

Tak už se mi vrátil, ten můj milovaný chlapeček. Čas se najednou zastavil a my jsme odpočítávali dny, kdy už si pro něj pojedeme.


A jak to vlastně dopadlo s mými plány? Asi už tušíte, že to nebylo nic moc. Nesešla jsem se s nikým, nenapsala jsem ani jeden článek a v práci jsem nestihla o nic více. 

Neděle
 Z Moravy vyjíždíme ještě před obědem. Na jednu stranu se moc těším, že si v rámci možností odpočinu, na druhou už ale vím, že mi bude hrozně smutno. 
 Tak Riki, my s tátou už pojedeme...tak jo, čau. A pusa nebude? Mami, čau! Než dorazíme domů našim 3x volám. Všechno je samozřejmě v pohodě, ale mě je nějak ouzko. 
 Dorazíme domů a já si jdu lehnout, dvě hodiny nevím o světě... Taková trošku pohoda, v neděli. Jako dříve, kdy jsme po obědě chodili spát a prováleli celý víkend v posteli. Někdo mi tu chybí...

Pondělí
Nemůžu se vyhrabat z postele... V práci se to táhne, protože je pondělí. To přece nikdo nemá rád. Dneska skončím o půl páte, ani o fous dýl. Večer stihnu skouknout 7 dílů První republiky než usnu s polovinou hlavy na notebooku.


Úterý
Valentýn je jen reklamní bublina, jak se ale bránit, jsem cílová skupina. S mužem se dohodneme, že si nic nebudeme kupovat. Běžím si pro rychlý oběd a když se stavuju pro linecký rohlíček (on se na mě hrozně směje, fakt!) koupím ještě šest balíčků Haribo bonbonu. Muž zamluvil restauraci. Dávám si steak a k tomu bramboráčky. Prasárnička level.1. No co už, když je ten komerční svátek. Půjdeme ještě na Floru? Tak jo, něco si tam společně koupíme. Projdu se Lindexem, Baťou a nic se mi nelíbí, nakonec objevím řetízek s jelenem a mám jasno ♡. 

Středa
  
Hoří mi termín na článek na firemním blogu. No jo no, to je tak když se dělá vše na poslední chvíli. Nasazuju nelítostné tempo, abych ho mohla ve dvě hodiny publikovat. Podařilo se! Večer jdu spát asi už v devět, no co Vám budu říkat, nechce se mi zkrátka vůbec nic. V noci mi nikde nebere peřinu a nevytlačuje z postele. No prostě celkově nudná noc...

Čtvrtek
Kolegyni je špatně a jde domů. Takže jsem zkrátka v tempu, že ani nevím, kdy jsem šla na oběd. Od dvou mám k tomu jako bonus poradu. Protože když máš toho hodně, tak si ještě přilož. Večer usnu pomalu už v autobuse, doma se narvu donutama a jdu spát. Romantika.


Pátek
Je páteček, takže do práce dorazím na devět a před dvanáctou se už balím. Dorazí mi nový notebook, který jsem konečně po dvou měsících vybrala. Už ho ale nestíhám... No aspoň se mám na co v pondělí těšit. Letím na řasy, protože jdeme zítra na ples. Kosmetička má půl hodiny zpoždění, když už naštvaně odcházím volá. Tak se vracím, protože je fakt potřebuju, že jo. Workshop o Instagramu s K.Pavlíčkovou stíhám tak tak. No prostě "pohodový" pátek.


Pátek rovná se Richard
Dočkali jsme se. K našim dorážíme v devět večer. Richard nás vítá už na chodbě. Těšil se. 
  
Večer, když ležíme zachumlaní společně do peřin, pohladí mě a řekne - maminko, mám tě rád ♥. 

A to je nejvíc!



4 komentáře

  1. Mám to naprosto stejně, na jednu stranu se vždycky těším a pak smutním už druhý den :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně, člověk si říká, že si oddychnu a nakonec jsem více akčnější, když ho tady mám :)

      Vymazat
  2. Petra Chromáčková27. února 2017 13:00

    Mám to stejně :-) Těším se a pak smutním :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za komentář ♥

Copyright © 2013 Andrea Tengler. Používá technologii služby Blogger.